Dolomity

zpět na úvod

Dolomity

Bledé hory italského severu, co k tomu dodat, krása, jen je to možná trochu až na škodu, protože za touto krásou sem míří davy a davy a davy... takže na nejznámějších vrcholech pak většinou nikdy nebudete sami.

Dobrou volbou jsou také z důvodu stálejšího, spíše slunečného počasí, díky kterému je možné lezeckou sezónu v Dolomitech prodloužit již od cca začátku května až do konce září. Zkuste najít v Rakousku oblast, kde byste se nad 3000 metrů podívali i v září? Většinou už je deštivo, často padá i sníh a není tak možný přístup. Toto v Dolomitech tolik neplatí. Samozřejmě se to nedá vzít globálně, taky jsou doby kdy zde prší déle. Není to však tak časté a je možné toto období vychytat v předpovědi.
Za dobu kdy jsem tam byl pršelo pouze jednou, ale pokud zase zabouří stojí to za to, to pak je dobré se schovat co nejdřív do nějakého tunelu (tunely jsou další zajímavostí - samozřejmě nemyslím ty silniční).

Via ferraty, válečné stezky:

V dobách dávných, předávných... za doby první světové války. Velmi časté je možné vidět růžné bezpečnostní opevnění, kulometná hnízda, v suti je možné i dnes najít nábojnice (a nejen prázdné - takže pozor na to).

Dnes je to vcelku běžná věc, je to tak trochu i módní a adrenalinová záležitost. Via Ferrata, neboli železná cesta. V současné době je po nich stále větší hlad a tak vznikají stále nové ve všech různých částech Alp. Zajímavé oblasti jsou třeba v Pyrenejích, kde jsou pro tyto účely zřízeny i speciální ferratové parky. Podobné už dnes naleznete však i v Tirolsku a dalších oblastech.

Proč vlastně ferraty začaly vznikat? Za dob studené války se o pohoří dolomit těžce bojovalo, mezi Rakouskem-Uherskem a tehdejší Itálií. Bylo potřeba se bezpečně dostat k často důkladně opevněnému nepříteli, vojáci budovali stezky, které zabezpečovali silným ocelovým lanem. Často bylo nutné stezky značně "zasekávat" do skály, budovat tunely a z nich pak často střílny v podobě skalních oken.  V některých tunelech pak vznikali i celé kasárny. Asi nejzajímavější z této oblasti je hora K. Lagazuoi. Přístupná z průsmyku passo Pordoi. V hoře je vyrubán tunel, který překonává výškový rozdíl přes 300 metrů. Bojující strany tehdy dokázaly rozebrané části děl dostat pomocí lidské a zvířecí síly dostat až na vrcholy hor. Zajímavostí bylo třeba Rakouské dělo na nejvyšším vrcholu Marmolada. Italové dokázali na vrcholy Tofan kolem Cortiny d'Ampezzo dostat dokonce 6 děl. Fronta přes hory měla tehdy délku přes 350 km.

Ale dost o válce... teď už o trochu příjemější oblasti. Turistika

Celkově je pohoří značně rozsáhlé, je dělené do dvou základních a pak dalších podoblastí.

Západní Dolomity (skupiny Fassa, Sella, Sassolungo ...)

Východní Dolomity (Sextener Dolomiten, Pelmo, Civetta, Fannes ...)

Nejznámější vrcholy (m)

• Marmolada (3343 m) - nejvyšší hora, severní strana je pokrytá ledovcem a je značně využívaná k zimním sportům.
• Tofana (di Rozes - 3225 m, di Mezzo - 3244 m, di Dentro - 3238m)
• Antelao (3264 m)
• Monte Cristallo (3221 m)
• Sorapis (3205 m)
• Monte Pelmo (3168 m)
• Piz Boé (3152 m)
• Tre Cime di Lavaredo (2999 m)
• Toblingen Knoten (2617 m)

Vrcholů je samozřejmě víc, ale ještě víc je stezek, které stojí za to navštívit.