Großglockner

19.8.2010 - přejíždíme z Kaprunu do Kalsu, po předchozích výšlapech kolem Kitzsteinhornu, pak přechodu přes Kempsenkogel a Spitzbrettköpfl (přechod těsně pod vrcholem), jsme dorazili na Gleiwitzer Hütte, kde jsme přespali a ráno ještě přes Rettenzink sestoupili do Kaprunu. Mmch tento den měl být věnován výstupu na Großes Wiesbachhorn (druhé nejvyšší hoře v oblasti - Großes Venediger je přeci jen o kousek dál, takže ten sem nepočítám). Chata, která by ale byla nutná použít při sestupu z této hory byla ale uzavřená (cedulka dole to jasně říkala). Takže náhradním plánem byla právě trasa kolem Hoher Tenn (což by byla sice asi pěkná hora. Dostupná také, byli jsme kousek od ní, ale počasí skutečně nepřálo. Raději jsme neriskovali a šli dál na Gleiwitzer Hütte.

Ale již dost k rozcházecím akcím, předchozí text je tam jen proto abych nemusel o předchozích akcích nějak psát. Tento článek je zaměřen na výstup na nejvyšší horu Rakouska, Großglockner.

odpoledne tedy přijíždíme do Kalsu, v infu "nakupujeme" rady co se týká budoucího počasí. Má se vylepšovat a víkend má být dokonce i slunečný. Podle toho jak jsme dopadli bych řekl, že to nemohlo být lepší.

Ještě zkoukneme výchozí místo od malého parkoviště ve výšce 1633 m (ukazuje navigace). Je tu místo pro cca 6 aut. Následně sjedeme do kempu v Kalsu, kde přespíme, je tu jen pár stanů, takže volno bez nějaké tlačenice. Kemp je výborně vybaven. Nechybí ani sušička na boty, kterou využíváme.

Ráno 20.8.2010 hned jak v cca 7 hodin přichází slečna z recepce platíme a vyjíždíme na zmíněné parkoviště. Nastupujeme na cestu k Stüdlhütte. Nejprve se jde po široké lesní cestě, která nás dovede až do výšky 2200 m. Zvláště poslední úsek cesty, kde se pohybujete ve vystříleném zářezu nad hlubokým údolím ledovcového potoka působí impozantně. To však můžeme zhodnotit až na zpáteční cestě. Po cestě tam jsme se pohybovali ještě v pásmu "nižší oblačnosti".  Tento zajímavý jev jsme již vypozorovali na předchzích dnech. Dole prší, ale obloha se sem tam trhá a když vyjdete nad tuto oblačnost, jste v podstatě v skoro suchu. Nad vámi je oblačnost další, ale ta je opět o cca 1000 m. výš v pásmu kolem 3000 m.

Na konci cesty sice ještě nejsme. Vede dál k chatě Pifanghütte (je sice velmi pěkná, ale je to jen hospodářské stavení, my na ni koukáme shora z cesty Herrensteig). Tu vidíme, dokonce vidíme i na protější horu, kde se jim potulují stáda. Občas pískne svišť, několik jsme jich i viděli. Co však oceníme opět až při sestupu jsou nádherné výhledy na ledovec pod Großglocknerem a samotný vrchol. Tato cesta je prostě lahůdka pro oči.

Zhruba v 11 hodin jsme na chatě Stüdlhütte, výška 2800 m.n.m. Zajímavé jsou nápisy ve slovenštině. Z kamenů na stráni je vyskládán i slovenský kříž. Na horní chatě Adlersruhe, kam míříme je toto také... obsluhuje zde i jeden Slovák, o tom však až později.

Z chaty Stüdlhütte je výchozí bod na hřebenovku Stüdlgrat, což je jeden z vrcholů téhle hory. Je to lezecká cesta s obtížností na některých místech i IV. Není zajištěná nějakou ferratou. Lano si musíte vzít s sebou.

Co se týká ale normální cesty, přes chatu Adlersruhe (název je Erzherzog - Johann- Hütte, ale říká se jí Adlersruhe) a pak přes ledovec, tak tam je vhodné mít lano také. Minimálně ho použijete při překonávání hřebenovky z Kleinglockner na Großglockner. Stačí však cca 7 m na osobu, naše 50 metrové lano se celou dobu neslo v batohu, a bylo tak zbytečnou zátěží 20 m by stačilo, nenavázali jsme se, ale nikomu takový postup neradím.

Ale zpět k výstupu:

Ze Stüdlhütte postupujeme v suťovisku, ale skoro bez převýšení, musíme se dostat pod spodní ledovec Ködnitzkees. Jeho spodní část je skutečně ledová, navíc posypaná spadanými kameny, takže se dá jít i bez maček. Vrchní část je však měkká, je již přeci jen odpoledne a slunce (i když nesvítilo příliš) ho rozehřálo. Je tak v podstatě sněhový. V strmější části jdu s mačkami a razím cestu, ostatní dva členové výpravy šli kousek jinudy, vzali to po krátké ferratě (bez maček). Já obcházím trhlinu a serpentinou jdu výš, kousek je ještě znatelně vyšlapáno, cesta pak je ještě vyšlapnutá už pouze jedním člověkem a vede přímo vzhůru pod chatu, kde se spojí s ferratou, jenže ouha, jak je sníh měkký, tak se propadám na každém kroku o cca 20 cm. Postupuji hodně pomalu. Na ferratě jsem samozřejmě mnohem déle než tudy prochází ostatní. Ale to je jedno. Cíl dnešního dne se blíží. Na ferratě už jen asi 50 výškových metrů a jsem na chatě.

Chata je téměř plná. Rezervace místa (zvlášť před víkendem je vhodná) tu my ale nemáme. Naštěstí se hned po příchodu zapisujeme a místo se pro nás našlo. Na chatě v matrazenlagerech přespí až 120 lidí. Na to jak je ta chata malá, se to zdá nemožné.

Druhý den vyrážíme hned ráno. Počasí zatím vždy vypadalo, že brzo ráno bylo dobře, ale v průběhu dopoledne se začínalo horšit, aby kolem 11 - 15 bylo vcelku dobře. Následně pak vždy cca v 16 hod. začínalo pršet. Tentokrát by už však mělo být lépe a pohled z okna to potvrzuje. Vstáváme v 5 hod, mezi prvními na chatě. Snídani nebereme. Máme ještě kus zásob vlastních. Voda však na chatě není. Kupuji litr za 2,40 Eur.

Přestože jsme vstávali brzo, na ledovci před námi je už asi 25 lidí. Je jasné, že někteří se před skalami otočí, ale i tak je zřejmé, že nás čeká na přechodu hřebene pěkná tlačenka. Tradičně mě trvá o něco déle, než si nazuji mačky. Počáteční ztrátu však doháním. Přeci jen praxe v chození s mačkami je u mě větší, než u mých dvou kolegů (kteří jsou však v horách mnohem zdatnější a výkonnější). Proto i zde uvádím: Jít rovno, ne s nohama do strany, v příkrém svahu zasekávat špičku, ne bokem. Špička vás udrží mnohem lépe, než všech 10 hrotů kteřé se snažíte zapíchnout směrem do strany.

Dokonce je i předcházím a předcházím i pár lanových družstev. Horští vůdci z chaty Adlersruhe tam v podstatě vytáhnou skoro každého kdo si je zaplatí. Celou dobu je jistí a na hřenovce je i slaňují. Bohužel, i tomu se říká zdolání hory. Vyjedete na parkoviště u Lucknerhausu... dojdete na Adlersruhe (někteří si nechají vytáhnout i batoh nákladní lanovkou). A pak už jen pár set metrů se necháte vytáhnout a zajistit vůdcem. Hody které byli vidět nahoře na chatě by snad nebyli ani dole v údolní restauraci. No hnus, ale pořád lepší než sedět doma u televize.

Každopádně počasí je super. Viditelnost je min. 30 km. Z celého hřebene je vidět na v podstatě celé Hohe Tauern. Je vidět Kitzsteinhorn, Wiesbachhorn, daleko na obzoru je vidět i Venediger. No prostě pohádka. Za tu tlačenku na hřebenovce to rozhodně stojí. Přes toto všechno vždy říkám. Jsme jen v půli cesty. Důležitý je také sestup a ten je mnohdy těžší než výstup nahoru, bezpečný návrat je cennější než všechny vrcholy světa.

Sestup dolů je pak o stejné cestě. Musíme se smát když na něm narážíme na lidi, kteří spali vedle nás. Německý pár se synem kolem 16 let. Máma zavelí a jde se. Razí cestu, syn na laně uprostřed a fousáč vzadu... Nic neobvyklého, řeklo by se, ale to byste je museli vidět už na chatě.

Přes Adlersruhe na zpáteční cestě jen přecházíme. Opět kousek po ferratě (zde bez maček, ale nahoře na hřebeni si je na nohách nechte, i když je tam víc kamenů než sněhu).

Na Ködnitzkeesu je opět nasazuji a po zdolání strmého místa si vyzkouším i běh v mačkách, je ještě brzo a tak není ani příliš tvrdo na to, aby to bylo rizikové, ani příliš měko na to, aby se člověk moc bořil. Jasně, několikrát to už vypadalo na to, že si do sněhu hodím krásnou rybičku, ale vždycky jsem to nějak ustál :-)

Za chvíli jsme pak na Stüdlhütte, je cca 10 hodin. Jsme dole tedy ještě o hodinu dřív než nabušeně vypadající Slováci, které jsme potkali na výstupu. Ale o čase to není. Něco pojíme. Zásoby stále jsou. Dolů pak opět přes Herrensteig. Teď už s úchvatnými výhledy na Teischnitzkees (jehož hrana je min. 50 m vysoká).

Dole na parkovišti jsme zhruba ve 2 hodiny odpoledne. Výlet vydařený. Přejíždíme zpět na severní stranu k Enzingerbodenu... kde na tento článek může navázat Kristallklettersteig 

Přidávám ještě číslo mapy: Kompass WK 39 Glocknergruppe Nationalpark Hohe Tauern 1:50000

...................

teoreticky je možné, že někdo bude vyhledávat jinak než název s ostrým s (ono i napsat ho na klávesnici je umění) - tak pro ně fulltext:

Grosglockner, Grossglockner