Hoher Goll + Tennen Gebirge

Tennen Gebirge

Lokalita: cca 50 km jižně od Salzburgu, Rakousko

Mapa Kompass WK15 Tennengebirge - Hochkönig

Nejvyšší vrchol: Raucheck 2430 m.

Turisticky nejnavštěvovanější v horském masivu je největší ledová jeskyně na světě, proslulý Eisriesenwelt, kdo se však vydá na centrální krasové pole také neprohloupí. Nalezne tu úžasný klid, kdy rušícím vlivem bude možná tak vítr.

Náš cíl projít náhorní plošinu od východu na západ byl sice nepříznivou situací zmařen hned na začátku, nevzdali jsme se ale a v omezeném režimu jsme na některé vrcholy také vystoupali. Pobyt v Tennen byl plánován jako třídenní přechod, nakonec jsme však museli vzít za vděk dvěma jednodenními výstupy a znovu sestupy dolů do údolí.

1. den

sešlo se nás hodně, výpravu tentokrát tvoříme jen dva:-) Přijíždíme zhruba v 10 hodin na místo, které se pro příští dva dny stane našim bivakem. Spodní parkoviště pod Eisriesenweltem. Sbalíme pár věcí s tím, že se k autu vrátíme až za tři dny. Zjišťuji malý zádrhel. Batoh jsem nechal doma, nevadí, mám ještě jeden malý. S obtíží jsem do něj nacpal spacák a nějaké další věci a vyrážíme po ose Maghdegg alm, Elmaualm, Werfenweng s cílem dojít v pohodě v podvečer na chatu Hans von Hackel Haus ve výšce nějakých 1550 m.

Chata vcelku pěkná, alpinverein, měla však pro ná jednu nepříznivou zprávu, zde nepřespíme. Hospodská je jednoduše horskou ostudou a k chatě vede silnice sjízdná i autem. Chata je zatím prázdná, hospodská však suše oznámí, že má objednávky po telefonu a na otázku, jestli můžeme přespat třeba pod stolem ve spacáku odpovídá zamítavě... toto bylo poprvé kdy jsme byli na chatě alpinvereinu takto odmítnuti. Její chyba, nechat nás přespat pod stolem, dostala by zaplaceno jako za lager a ještě by vytočila min. dvě piva :-)

Poučení pro příště: dívejte se, jestli k chatě vede silnice. Pokud ano, snad tam radši ani nechoďte.

Co zbývá? Zkusit najít nocleh někde v lese níž pod chatou, nejsme na to příliš vybavení, ale scházíme níž a nějaké vhodné místo chvíli hledáme. Takže čím jsme od chaty dál, tím víc nabývám přesvědčení, že to dojdeme k autu zpět na Eisriesenwelt. Dojdeme po silnici zpět do Werfenwengu, poté po cestě zpět přes Samuelhof na Maghdegg a následně cestou co jsme již šli nahoru přejdeme k parkovišti. O půl 9 večer těsně před setměním jsme tam, musím říct, že to byl ale očistec. Cca 35 km horským terénem jako rozcházecí etapa.

2. den

musíme změnit plán. Měl být výstup z chaty Hans Hackel a přejít jsme měli přes Eiskogel a Bleikogel na centrální krasové pole a tam pak přespat v bivaku. No nepovedlo se.

Plán tedy změněn na toto: Pod lanovkou dojdeme k Eisriesenweltu (tou jezdí jen slabčáci). Podíváme se do jeskyně a následně dojdeme na kótu 2200 a z ní na nejvyšší vrchol Raucheck. Centrální pole také uvidíme a z vrcholu pak sejdeme dolů klasickou výstupovou cestou zpět přes Mahgdegg alm.

Možná by se snad ještě hodilo popsat něco k oné ledové jeskyni. Je to vcelku zajímavá díra plná ledových útvarů, voda která stíká mrazovými závrty z bezodtoké krasové oblasti nahoře v jeskyni mrzne a vytváří krásné ledové sochy. Některé se dají i nazvat jmény, jedna připomíná z přední strany medvěda, z druhé strany slona. K vidění je také jak voda postupně vytváří nánosy vrstev, je vidět kolik tak napadalo který rok sněhu a tak. Zadní a největší „místnost“ v jeskyni má na výšku úctyhodných 60 metrů a na na šířku asi 50, za ní je ještě jedna menší, ale s rovnou ledovou plochou, že by se na ní dal hrát hokej. Nevím co by však na ten nápad řekli průvodci (mluví německy a anglicky).

Samotná jeskyně je na délku dlouhá asi jeden km a našlapete po schodech asi 140 m převýšení, u vchodu dostanete na skupinu asi 10 karbidových lampiček, kterými si svítíte na cestu a osvětlíte si ledové útvary. Průvodce má také magnésiový proužek, ten zapaluje a vytváří tak v naprosté tmě pozoruhodnou hru světel v ledu. Snaží se tak zachovávat starou dobu, kdy objevitelé jeskyně tento zdroj světla používali. Popravdě však bych řekl, že zavést elektrické osvětlení by bylo možná rozumější.

Vstupné jeskyně 8,5 Eur.

Od jeskyně stoupáme stěnou a v asi 2000 m se dostáváme na krasové pole, zbytek cesty už je pozvolnější, cesta je však vcelku náročná na chůzi, jde se po kamenech nahoru a dolů. Na kótě odbočujeme směrem na Raucheck a tam docházíme asi tak ve dvě hodiny odpoledne. Kolem nás kamení a kamení :-) Pohled do údolí z nejvyšší hory tentokrát nebyl příliš dobrý, lehce mrholí. Ale na protější straně údolí je vcelku pěkně vidět masiv Hochkönigu. I ten se stane cílem – na některé z dalších výprav.

Z jihovýchodní strany vede na Raucheck horolezecká výstupová trasa (ne ferrata! – ta je jinde – přechází od Werfener hutte přes Hochthron). Klasická cesta vede dolů oklikou, na Werfener hütte není nutné dojít, je možné jít přímo do suťového pole pod stěnou Rauchecku, projdete kolem dalších menších vrcholů Gr. a Kl Fieberhorn, v suti se „lyžovat“ vcelku dá. Cesta na Maghdegg pak vede docela ostrým sestupem po lesní cestě. Z Maghdegu už je to však po „notoricky“ známé cestě – jdeme ji potřetí za dva dny. Cesta je už skoro po vrstevnici. Pohodička na závěr. Převýšení 1400 m se přeci jen musí někde projevit a tak klesání na Maghdeg dá skutečně zabrat kolenům dost.

3. den

byl plánován přechod té trasy co jsme ji přešli druhý den, jen s tím rozdílem, že by nebylo nutné nastupovat, takže máme šábes. Máme v plánu dojet do Gollingu na druhé straně Tennen gebirge. Takže prohlédneme hrad ve Werfenu nejprve z výšky a pak i z nížky. Na nádvoří se dostaneme, dál už je to na kasu a nemáme příliš zájem procházet se mezi památkami, i když hrad vypadá velmi zajímavě a výhled do údolí Salzachu je kouzelný.

V plánu je vycházka z průsmyku Pass Lueg kousek do lesa a zpět. Poté se jedeme informovat na počasí do Gollingu a vyhledáme kemp Torrener hof.

Počasí na zítra není příliš optimální, odpoledne má pršet. Hlavní cíl tedy přechod masivu Gollu by tak byl těžko splnitelný. Čeká nás tak ještě jeden pohodový den.

4. den

Jsme už mimo Tennen G. pohybujeme se na Rakouské straně Berchtesgadenských alp, pod masivem Hoher Gollu. Který bude našim dalším cílem.

Z kempu dojdeme k vodopádu Gollinger Wasserfall, je to asi 40 m. vysoký vodopád pramenící ve skalní jeskyni, až k ní se dá dostat po turistickém chodníku. Vstupné 2 Eura dole vybírá babča v dřevěné budlině. Od vodopádu se dá dojít různě po cestách výš do hor. My se vydáváme až na rozcestí k odbočce na Purtstellerhaus – první chata v masivu Gollu, oklikou vracíme do kempu. Je však ještě brzo, tak vyrážíme na obhlídku do Bluntautalu. Tímto údolím bysme se pak měli vracet až půjdeme zpět. Dojdeme přes jezero k chatě Bärenhof a pak ještě asi půlhodiny navrch je další vodopád, ale jen malý tzv. Bluntautaler wsf. Vracíme se zpět a cestou nás chytí pěkná průtrž mračen. Být v tento čas na hřebenu Gollu bych opravdu nechtěl. Bouřku naštěstí přečkáváme skoro celou v „autobusové zastávce“ u cesty – ještě že tu byla, doběhli jsme tam jen tak tak. Jdeme pak zpět údolím a přemýšlíme jak budeme mít v kempu vytopený stan... a ono nic. Déšť nad hlavní údolí přijde až večer.

5. den

Batohy připravené na dvoudenní výlet, přechod Gollu je náročný, výstup z údolí Gollingu je na cca 3,5 hodiny k chatě Purtstellerhaus. Výstup z chaty je pak ještě skoro 900 výškových metrů, asi tak 3-4 hodiny chůze. Další cca 3 hodiny by měl zabrat sestup přes hřeben na chatu Carl von Stahl, kde jsme si nechali rezervovat místo.

Ovšem zádrhel.

Les je plný cest používaných pro težební účely. Protože se nám od rozcestí, kde jsme už byli den předtím zdá, že cesta vede nějak příliš dolů a na dalším rozcestníku není o Purtstellerhausu ani zmínka – zato je tam zmínka o cílech vracejících se zpět do údolí..., tak se vracíme zpět s tím, že podle mapy bysme měli vyjít kousek po té lesní cestě a na tu správnou (teď už dobře víme i číslo 451) se dostaneme o něco výše.

Jdeme a jdeme, cesta se různě točí, odpojují se další různé odbočky a je z toho nakonec pořádný zmatek, nevyznáme se v tom ani s mapou. Na značku nakonec dorážíme, tak jdeme po ní. Jsme však už hodně vysoko, když nám dojde, že je to cesta č. 456 vedoucí na Kleiner Goll. To nám dochází po asi dvouhodinovém výstupu. když už jsme nějakých dvěstě metrů pod vrcholem. Za celou dobu nebyl po trase jediný rozcestník (nebyl potřeba, cesta tam končí a musí se vracet zpět). Tož tedy trochu zklamání, protože je jasné, že i kdyby jsme dolů sletěli tak na H. Goll a pak až na chatu se nemáme šanci dostat. Z vrcholu Kl. Gollu je ale úžasný výhled do údolí Salzachu a na druhou stranu je vidět krásně i velký Goll. Dolů tedy po stejné trase a pak ještě krátký výlet po údolí.

Přespíme v kempu a padá rozhodnutí, že na Goll se dostaneme jinak – vyjedeme ráno po Rosfelder strasse a na Purtsteller Haus dojdeme tam odsud.

6.den

Z Rosfelder strasse je to ve výšce nějakých 1600 m se musíme nejprve dostat dolů k Enzianboden a pak zpět nahoru cca 250 výškových metrů na Purtsteller Haus. Následně jdeme klasickou cestou na Goll s tím, že se vrátíme pak stejnou cestou zpět k autu. Výstup je vcelku rozumně náročný. v cca 2000 m. se cesta dělí, je možné jít ferratou Schusterweg (KS 3-4) a nebo jít přes komín, taky je tam ferrata. Pro výstup volíme komín a na sestup dáme Schusterweg. Jištění sice nemáme ale schůdné to je i bez úvazu. Nicméně vezměte si ho!

Od komína je to pak už docela pěkná hřebenovka, a je krásný pohled na boční hřeben Mannlgrat, po kterém vede ferratová cesta (KS 3-4) směrem ke Kehlsteinhausu.

Na vrchol je to už choďák

... tak ho došlapeme. Vrcholový kříž je krásný (viz foto). Pohled do údolí Salzachu také. Je vidět krásně na protější Watzmann, kde jsme už dvakrát neúspěšně byli, pod ním jezero Königsee. Na jihu je masiv Hochkönig a Tennen Gebirge, za nimi jsou vidět Taury. Klasický horský pohled. Prostě geniální.

Sestup pak je stejnou cestou. Jen s tím, že sestupujeme přes Schusterweg. Po laně je to možná i rozumější a většina lidí tak i chodí, nahoru komínem a dolů přes Schusterweg. Z PurtstellerHausu pak jdeme dolů Rakouskou cestou – vystupovali jsme kratší, ale více náročnější Německou cestou. Chata se nachází přímo na hranici Rakouska a Německa.

Závěrečný pruťák k silnici už je ale o vůli, zavřít oči a šlapat po té cestě až k silnici.

Mise splněna, vracíme se domů.