mise Dachstein

zpět na úvod

Mise Dachstein 08

musím říct, že po dlouhé době se jednalo o vydařenou akci. i když to ještě ani v průběhu "výjezdu" na to nevypadalo.

Nejprve jako obvykle nudné statistiky:

Masiv Dachstein se nachází přibližně 80 km jihovýchodně od města Salzburg, Rakousko. Přístupová místa jsou dvě, z jihu z Ramsau am Dachstein a ze severu z městečka Gosau (omezeně pak další místa jako Hallstadt, Filzmoos).
Celý masiv má na délku cca 40 km, na šířku přibližně 20 a skládá se z několika menších vrcholů. Nejvyšší z nich je Hohes Dachstein s výškou 2993 m. Severní strana je místy pokrytá ledovcovými splazy a sněhovými poli. Největší z nich je Hallstatter Gletscher, menší pak Gr. Gosaugletscher, Schladminger Gl..
Svojí dominantní výškou v oblasti si také přitahuje velmi nestálé počasí. Často jde i proti předpovědi, o čem jsme se mohli také přesvědčit.

Pro přístup lze využít také kabinovou lanovku Dachstein Südwandbahn (přístupnou od Ramsau).

Další zajímavé cíle v oblasti:

jezera Vordere a Hintere Gosausee, ledovce pod horní stanicí lanovky pro letní lyžování, Ramsauer Klettersteig (Scheichen Spitz, Hohe Rams), Klettersteig Johann, Donnerkogel

Mapa:
Kompass WK 031 - Der Dachstein - Ramsau - Filzmoos, 1:25 000
Kompass WK 020 - Dachstein-Südl. Salzkammergut, 1:50 000

Popis naší mise:

Dne 10.7.08 se budíme na parkovišti u Vordere Gosausee do pošmourného rána. Tomáš K, můj stanový spolunocležník to komentuje jako obvykle slove scheize. Přesto balíme, i když opatrně a pomalu s tím, že se ještě uvidí na cestě jak se vyčasí. Předpověď totiž hlásí zlepšení. Nakonec padá cca v 7 hodin rozhodnutí jít na těžko a pokusit se buď o přechod celého masivu, nebo o výstup na chatu Adamekhütte, nalehko výstup na vrchol a přenocování na chatě a druhý den sestup zpět.
Vzniká "rychlejší skupina" ve složení Já, Tomáš K, Tomáš F, Aleš B a kolem půl 8 konečně vyrážíme. Druhá "pomalejší" skupina ve složení Michal, Ivana, Aleš a Lída, dnes půjde na nižší Donnerkogel a večer přejede na druhou stranu hory do Ramsau. Již na cestě nástupovým údolím se však počasí radikálně mění. Obloha se vyjasňuje stále více a u jezera Hintere Gosausee v cca 9 hodin je již jako vymeteno. V traverzové stěně pak padá rozhodnutí, jdeme přechod.
Na těžko postupujeme o dost pomaleji a máme co dělat s časy uváděnýmy pruvodcem. Po přibližně 5 hodinách se zastavujeme na polévku u Adamekhütte ve výšce 2196m, (Alpinverein). Odtud už jen kousek suťovým polem, pak nazout mačky a vstříc ledovci.
Poslední úsek ledovce je velmi náročný, sklon dosahuje podle mého odhadu minimálně 50 stupnů. Naštěstí je krátký a i tento úsek zvládáme. Jsme v sedle mezi Mitterspitz a Hoher Dachstein.
Ze sedla to je už jen krátká ferrata na vrchol. Časově na cca 40 minut. Kluci dlouho svačí... rozhoduji se jít jako první s tím, že tím je nakopnu k pohybu. Po chvíli však zjišťuji. Že za mnou nikdo není. No nic sejdeme se přece na vrcholu. Cestou nahoru potkávám skupinu z Polska, kteří šli cestu nalehko a mají v plánu sestoupit celou cestu zpět. Jsou sice velmi rychlí, ale i tak je to dolů ještě minimálně 4 hodiny cesty. Na to, že je něco před 6 hodinou večer, je to docela odvaha. Později i já dorážím na vrchol a snad náhodou zde potkávám další skupinu 3 českých horolezců. Mají lana a skoby (my také) ale, oni nešli severní cestou po ledovci, ale o mnoho náročnější výstupovou cestou z jihu přes Klettersteig Johann. Vypadají lehce unaveně, přesto září štěstím.
Zapisuji se do vrcholové knihy, dělám první fotky a videa z vrcholu. Češi se balí a  pomalu se připravují na sestup stejnou cestou. Říkají že možná přespí na Seethaller hütte. Ale, že to spíš vidí na "čelovkový, noční sestup". Já dále "ležím pod vrcholovým křížem. Po přibližně půlhodině se konečně objevují kolegové z týmu. Je cca půl 7 večer, ale slunce stále ještě svítí a obloha je jen místy pokrytá ojedinělými obláčky. Děláme hromadnou fotku a taky nějakou tu blbinku na kříži, který je lehce skloněn. Kluci si dělají srandu, že já nutně musím být v 3000 m (ale 7 metrů ten kříž stejně nemá). Aleš B. mě v těchto legráckách napodobuje. Ostatní z toho mají hrůzu.
Po několika minutách sestupujeme na druhou stranu masivu. Jdu jako obvykle první a ostatní upozorňuji na obtížnější místa na sestupové ferratě. Na ledovec Hallstater Gl. se dostáváme před až před 8 hodinou, ale odtud už je to jen kousek na chatu Setthaller 2740 m (Alpinverein). Je to nejvýše položená chata v celém masivu. Přicházíme těsně před západem slunce za nad námi se tyčící Hohes Dachstein, je to nádherný pohled. Ubytováváme se, dáváme polévku a zasloužené vrcholové pivo.

Ráno druhý den vyrážíme až kolem 8. Slunce opět svítí a na ledovci je nepředstavitelné teplo. Proti nám již vystupují první turisté nahoru. Všichni však využili lanovku. Brzy procházíme kolem vrchní stanice lanovky Hünerkogel. Jsou zde v provozu ještě 2 krátké vleky, na nichž již teď lyžuje přibližně 30 lidí. Stále však přicházejí další z kabinové lanovky. Kousek níže je k dispozici i vyrolbovaný, cca půlkilometrový okruh pro běžkaře.  My s mačkami postupujeme vcelku rychle nahoru k přechodovému tunelu na Ramsauer klettersteig. Po průchodu tunelem se otevírá krásný výhled na celou jižní stranu masivu. Dole jako tečky jsou vidět domy a penziony v Ramsau. Od tunelu je možné se vydat také na další velmi dobrou cestu. Irgl feratta vede také přes lanový mostek na vrchol Gr. Koppenkarstein (2865 m). Klukům říkám, že necháme batohy zde a nalehko si to vyšlápneme. Setkávám se však s nesouhlasem. Nejsou příliš zkušení, na lávku si příliš netroufají a jsou po předchozím dnu docela unavení. Však já také. Takže nakonec se musím podvolit a jít s nimi dále na Ramsauer Klettersteig.
Cestou však následuje problém, před ledovcem Schladminger Gl. se cesta stáčí přímo dolů na ledovec a traverzuje dolů přes něj. Značená cesta však vede dále po hřebenu a my tudíž jdeme po ní. Časem však po cca 10 minutách zjišťujeme, že tato cesta je neschůdná, ferrata je zpřetrhaná a tři z nás již překonali sněhový jazyk, s pomocí lana.  Vedu cestu, ale zjišťuji, že dále to opravdu nepůjde, musíme stejně dolů na ledovec. Poslední Tomáš F dává na moji radu a vrací se zpět. Já a kolegové za mnou už musíme sejít dolů na ledovec touto cestou. Prošlapuji tedy cestu dolů prudkým svahem. Lezu pozpátku  po 4 jako kočka. Mačkamy zasekávám žlaby a postupně se dostávám dolů. Kluci za mnou stále přemýšlejí o pokračování po cestě, v dálce je vidět další úsek ferraty vystupující znovu z pod ledovce. Já už jsem skoro dole a u velkého kamene se setkávám znovu s Tomášem. Ti dva navázaní na laně se stále snaží "hledat" schůdnou cestu. Zdola však je jasně vidět, že je to marné. Cesta dál je prostě neschůdná jsou tam velké trhliny a veliká průrva dolů do údolí, kterým přichází cesta na Irgl ferratu z jihu. Tato cesta dříve vedla pravě tudy, kudy jsme šli, dnes je však optimálnější jít oklikou, traverzem přes ledovec. Kluci nakonec taky pochopí, že je lepší sestoupit v mých stopách. I tam je však jedna trhlina, která není vidět. Je zavátá sněhem, ten je tam však velmi řídký a propadá se. Trhlina naštěstí není hluboká. Jsem sice "těžká váha", ale propadl jsem se jen po pás. Kluky na ni upozorňuji zdola řvaním až se skály otřásají. Jenže ty dvě tečky na obrázku v kroužku lezou dolů velmi pomalu, navázani na lano. Do trhliny padají stejně jako já, ale jsou také v pořádku. K nám dolů přicházejí o mnoho déle. Tímto dobrodružstvím jsme však ztratili cca 2 hodiny času. Ramsauer Klettersteig se proto zdá být pro nás dnes uzavřená. Na rozcestí se ještě rozhodujeme, ale všem je víceméně jasné, že pak bysme již těžko sestupovali dolů. Do Ramsau je to ještě minimálně 8 hodin. Je však již kolem poledne. Volíme proto lehčí variantu Ramsauer Hohenweg. Z cesty sledujeme ty šťastnější jak zdolávají velmi rozeklané skály nad námi. Jedna velká skupina, která nás obcházela když jsme s Tomášem leželi na kameni a čekali již vychází na Scheichenspitz. My jdeme vysokohorským údolím. S "klettersteigovou" cestou se opět setkáváme v sedle Gruber Scharte pod horou Eselstein. Dále pokračujeme stejně, již choďákem k chatě Guttenberg Haus 2147 m. (Alpinverein). Dáváme polevku a krátkou pauzu. Následuje totiž jen sestup do asi o necelých 1000 výškových metrů vzdáleného Ramsau, kde máme v plánu se spojit s druhou částí skupiny, která dnes na Dachstein vyrazila s pomocí lanovky v obou směrech. Cesta vede přes překrásnou, sluncem zalitou horskou louku plnou květin.
Počasí se však kazí, na protější straně hor je vidět pořádná bouřka. Za chvíli se přesouvá i nad Ramsauerské údolí. Zhora je to zajímavý pohled. Doufáme však, že nás nezastihne a zůstane tam kde je. Doufáme však špatně. Už jsme sice skoro dole. V pásmu lesa, jdeme už i po široké cestě, která vede k dolní stanici nákladní lanovky směrem na G. Haus. Jednu chvíli již padá i pár kapek, přestává však a opět vychází slunce. Hurá říkáme si, dojdeme v suchu. Opět omyl, za chvíli je bouřka zpět a to v plné síle. Spolu s několi dalšími výletníky utíkáme dolů, je to však stejně marné a i když se schováváme na zápraží jednoho z prvních domů, jsme již durch, moje nepromokavá bunda takový nápor nevydržela. Po dalších 20 minutách se však počasí opět vylepšuje natolik, že vyrážíme dojít těch posledních "pár" metrů dolů do údolí, kde na nás po dohodě vysílačkou čeká Ivana s autem, a odveze nás k zbývajícím členům do Kempu. Dozvídáme se, že dole předtím padali kroupy velikosti velkých fazolí... mají je ještě schované v ešusu. Tomáš K s Ivanou ještě jedou na opačnou stranu do Gosau vyzvednout druhé auto, vratí se až za tmy v 10 večer. V kempu přespáváme a v plánu je na další den znovu vrcholová mise. Tentokrát směrem zmíněné Irgl ferraty. Ráno však počasí opět kazí plány. Až do cca 10 hodin prší a je nemyslitelné jít nahoru. Vzdáváme to. Počasí se pak sice opět vylepšuje. Nakonec je i velké teplo. To už však jsme v rodišti Hermana Maiera ve Flachau. Odpoledne pak odjíždíme domů. Mise Dachstein byla bezezbytku splněna.